Řiká se, že člověk musí trpět, aby moh dobře tvořit, tak teda doufám, že to neplatí o Tobě, protože mi přijde, že kvalita tvorby se zvyšuje, od tý doby, co jsi doktor a já jsem medik a doufám, že to bude dobrý, až bude doktor, protože teď už toho mám fakt dost a mám v nitru ještě zbytek naděje, že to všechno stojí za to. :D

To působí vyhořele :D

Není to zas tak, že bych se cítil vyhořelý (na to mám opravdu ještě čas) nebo nějak zvlášť trpěl. Jen je prostě občas náročné být v první linii. Ale zase jsou to cenné zkušenosti =) ale neboj se mediku, být lékařem určitě stojí za to =)

Taky jsem si vzpomněl, že jsem něco podobného už dříve slyšel. Během prvních přednášek z anatomie nám prof. Druga vyprávěl o prvních poválečných ročnících studia medicíny. Tehdy se nekonaly přijímačky a do prvního ročníku nastoupilo několik tisíc studentů. Prof. Borovanský tehdy prý přednášel v Lucerně a chodil při tom po obrovských plachtách s anatomickými nákresy. Pak ale musel ty studenty vyzkoušet, takže to byl často krátký proces. Traduje se jedna historka: „Jak je dlouhé tlusté střevo, slečno?“ „Třináct metrů pane profesore.“ „Vážně? Odkrokujte mi třináct metrů slečno. No ještě dále… Musíte až na chodbu… No a když už tam jste tak za sebou zavřete dveře.“